Milý Joshi,
dneska se mi to stalo zase. Jediné otočení klíčkem- a byl jsi tu. Stejně jako včera, předevčírem, v jiné dny.
Když mi babička tu šperkovnici dávala, říkala, že s ní se mi vždy splní má největší touha. Znamená to snad, že mé přání, abys žil, je dostatečně silné na to, aby ho šperkovnice splnila? Asi ano.
Nemyslím na nic jiného. Ve dne v noci doufám, že se vedle mne objevíš, obejmeš mě a řekneš mi, že jsem ta nejhorší sestra na světě; jako předtím.
Nikdy už to nebude skutečné. Pořád si vyčítám tu obrovskou chybu. Kdyby to tenkrát bylo jinak... Pamatuješ se na to vůbec ještě? Promiň, hloupá otázka. Svou smrt si asi každý pamatuje napořád...
"Chci ti něco ukázat." O půlnoci jsem vtrhla do tvého pokoje. "Co se děje?!" okamžitě ses zvedl z postele. "Nic jen... Pojď se mnou." Po špičkách jsme se vykradli z domu. "Koukni." Se širokým úsměvem jsem ukázala na nebe. Zvedl jsi oči k nádherné obloze, poseté miliony hvězd. "Páni." vydechl jsi. Bůhví, kde se tam najednou vzalo to auto a co vůbec dělalo na opuštěném poli. Řidič nám to nevysvětlil, a nikdy se toho nedočkáme- spáchal sebevraždu. Nesnesl, že připravil o život tak mladého kluka.
Bráško, byl jsi o pět minut starší. Pamatuješ, jak jsme se často hádávali, kdo z nás se asi narodil první? Teď už to vím.
Den co den vracím čas; díky šperkovnici od babičky. Nemůžu to dál dělat, zabíjí mě to. Pokaždé je to stejné. Stojíme na poli, bezděčně se držíme za ruce. Záblesk světla. Výkřik. A pak to mizí.
Nedokážu to. Nemůžu ti psát, pálit dopisy a doufat, že si je snad z Nebe přečteš. Nemůžu vracet čas.
Neznamená to, že na tebe zapomenu. Miluju tě. Byl jsi ten nejlepší bráška na světě- a nikdy tě nikdo nenahradí.
Když tohle píšu, chytám do rukou šperkovnici a hážu ji do řeky- do té, co teče pod tvými okny. Musím se jí zbavit. Je to příliš velké pokušení. Tady ji prý babička našla. Voda ji dala, voda ji vzala.
Je nemožné žít v přítomnosti a zároveň se vracet do minulosti. Časem nelze cestovat.
Nikdy na tebe nezapomenu. Potkávat se budeme i nadále- v mých vzpomínkách.
Nepotřebujeme cestu časem, protože každý máme svoji cestu- ty máš cestu Nebem, já cestu mým životem. A tou se teď musím vydat. Omlouvám se; za všechno.
S láskou tvoje sestra,
Sasha.