Květen 2014

Temná jako noc

30. května 2014 v 19:01 | Little |  Témata týdne
Tápala ve tmě, už od narození. Teprve osmiletá holčička, co nikdy nespatřila světlo světa. Nádherné modré oči, avšak nic nevidící. Netrápila se proto, že nikdy neuvidí slunce, hvězdy nebo květinu- na ten pocit už si zvykla. Posměch vrstevníků byl pro ni ale něčím novým.

Ve škole pro zrakově postižené si nepřipadala nijak zvláštní; naopak, působila chytře. Věděla, vnímala a chápala spoustu věcí. Ale byla slepá, a tím pádem i hloupá, méněcenná- jak jí dnes bylo řečeno dětmi, co si hrály před jejich domem (pískoviště a obrovská klouzačka lákala kdekoho).

"Slepák!" "Blbka!" "Nevidička!" "Hlupačka!" "Ona je slepá!" pokřikovali na ni a smáli se. Jak ráda by jim utekla; nemohla, v běhu jí bránila neproniknutelná čerň. Statečně se držela, a až když za ní zaklaply dveře od bytu, rozplakala se.

"No no, neplakej, Carly..." těšila ji maminka, ale pláč neustával. "Proč jsem tak jiná, proč zrovna já?!" vzlykala malá. "Povím ti pohádku, chceš?" Pohladila ji po vlasech a holčička s popotáhnutím přikývla.

"Bylo jednou jedno stádo oveček. Všechny byly krásné, bílé a nečechrané. Jen jedna byla jiná- černě zbarvená, avšak o nic méně krásná. Mohly bychom i říct, že byla nejhezčí, právě kvůli své výjimečnosti. Byla dlouho sama, ostatní ovečky se jí stranily- ale ona si z toho nic nedělala, měla své rodiče, kteří by za ni dali život. Jednoho dne do ohrady přijela dodávka- a z ní vystoupil beránek, černý jako uhel. S ovečkou se skamarádil moc rychle." "A jak to dopadlo?" vyhrkla dychtivě malá Carly. "Z těch dvou je teď nerozlučná dvojka." dokončila maminka svůj příběh.

"Aha." Holčička se zamyslela. "Jsem ta odlišná, ta černá ovce, že?" poznamenala bystře. "Ano, to jsi." "Ale ty a táta mě máte rádi. A jednou najdu někoho, komu moje nevidomost nebude vadit, je to tak?" uvažovala dál. "Už jsi našla, zlatíčko." pohladila ji maminka a chytla ji za ruku.

Vedla ji do obýváku. "Všechno nejlepší!" ozvalo se několik dětských hlasů. Spolužáci naplánovali překvapení. "Máš narozeniny, copak jsi zapomněla?" rozesmála se maminka a Carly ji pevně objala. Cítila její vůni, vnímala její obrysy a nade vše ji milovala- i přesto, že ji nemohla vidět. "Děkuji." zašeptala dojatě.


Všichni, co tu byli, měli nějaké problémy se zrakem. V tu chvíli jí to všechno došlo- černá ovečka našla své stádo.