Temná jako noc

30. května 2014 v 19:01 | Little |  Témata týdne
Tápala ve tmě, už od narození. Teprve osmiletá holčička, co nikdy nespatřila světlo světa. Nádherné modré oči, avšak nic nevidící. Netrápila se proto, že nikdy neuvidí slunce, hvězdy nebo květinu- na ten pocit už si zvykla. Posměch vrstevníků byl pro ni ale něčím novým.

Ve škole pro zrakově postižené si nepřipadala nijak zvláštní; naopak, působila chytře. Věděla, vnímala a chápala spoustu věcí. Ale byla slepá, a tím pádem i hloupá, méněcenná- jak jí dnes bylo řečeno dětmi, co si hrály před jejich domem (pískoviště a obrovská klouzačka lákala kdekoho).

"Slepák!" "Blbka!" "Nevidička!" "Hlupačka!" "Ona je slepá!" pokřikovali na ni a smáli se. Jak ráda by jim utekla; nemohla, v běhu jí bránila neproniknutelná čerň. Statečně se držela, a až když za ní zaklaply dveře od bytu, rozplakala se.

"No no, neplakej, Carly..." těšila ji maminka, ale pláč neustával. "Proč jsem tak jiná, proč zrovna já?!" vzlykala malá. "Povím ti pohádku, chceš?" Pohladila ji po vlasech a holčička s popotáhnutím přikývla.

"Bylo jednou jedno stádo oveček. Všechny byly krásné, bílé a nečechrané. Jen jedna byla jiná- černě zbarvená, avšak o nic méně krásná. Mohly bychom i říct, že byla nejhezčí, právě kvůli své výjimečnosti. Byla dlouho sama, ostatní ovečky se jí stranily- ale ona si z toho nic nedělala, měla své rodiče, kteří by za ni dali život. Jednoho dne do ohrady přijela dodávka- a z ní vystoupil beránek, černý jako uhel. S ovečkou se skamarádil moc rychle." "A jak to dopadlo?" vyhrkla dychtivě malá Carly. "Z těch dvou je teď nerozlučná dvojka." dokončila maminka svůj příběh.

"Aha." Holčička se zamyslela. "Jsem ta odlišná, ta černá ovce, že?" poznamenala bystře. "Ano, to jsi." "Ale ty a táta mě máte rádi. A jednou najdu někoho, komu moje nevidomost nebude vadit, je to tak?" uvažovala dál. "Už jsi našla, zlatíčko." pohladila ji maminka a chytla ji za ruku.

Vedla ji do obýváku. "Všechno nejlepší!" ozvalo se několik dětských hlasů. Spolužáci naplánovali překvapení. "Máš narozeniny, copak jsi zapomněla?" rozesmála se maminka a Carly ji pevně objala. Cítila její vůni, vnímala její obrysy a nade vše ji milovala- i přesto, že ji nemohla vidět. "Děkuji." zašeptala dojatě.


Všichni, co tu byli, měli nějaké problémy se zrakem. V tu chvíli jí to všechno došlo- černá ovečka našla své stádo.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 30. května 2014 v 19:53 | Reagovat

Krásné a dojemné, dávám do výběru na téma týdne.

2 Austin153 Austin153 | E-mail | Web | 30. května 2014 v 19:55 | Reagovat

Veľmi pekný článok :-)
Bohužiaľ vo výbere už je :-D

3 daeris daeris | Web | 30. května 2014 v 20:15 | Reagovat

Pěkný, pěkný, sice je to na mě takový moc pozitivní...ale je to pěkný:D

4 lazymonkey lazymonkey | E-mail | Web | 30. května 2014 v 20:15 | Reagovat

Taký príjemný, jednoduchý článoček, čo zahreje na srdci :)

5 Kodama Kodama | 30. května 2014 v 20:27 | Reagovat

Povídka mě nijak nenadchla, protože taková reakce vidících dětí na ty nevidomé dle mého skromného úsudku nehrozí... A zkus slepé holčičce vyprávět o BÍLÝCH ovečkách a jedné ČERNÉ. Jak by ji to asi dostalo z deprese? Trochu nedomyšlené.

6 Kodama Kodama | 30. května 2014 v 20:28 | Reagovat

[5]: Btw odpusť prosím tak přísnou kritiku. Neber si to osobně. Říkám, co mám na srdci.

7 Little Little | Web | 30. května 2014 v 20:39 | Reagovat

[5]: jasně, chápu, děkuju za názor :) ono to spíš bylo myšlené tak, že věděla, že mezi bílou a černou je velký rozdíl, ne, že znala ty barvy, ale dobře :)

8 Michato Michato | 4. června 2014 v 16:01 | Reagovat

Tak tohle mě potěšilo na dušičce :))
Jinak k posměškům. V Česku to tak ve velké míře není, ale mám zkušenosti, že v Americe je to klidně možné a celkem běžné :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama