Březen 2017

To, co nahlas neřeknu

28. března 2017 v 21:04 | Little |  Jen pár myšlenek
Sportovní hala, úplně nahoře, na tribuně. Na hřišti se míhá několik hráčů v dvojbarevných dresech, všude kolem vzrušený šum. Opření o zábradlí pozorujeme dění pod námi, napětím skoro nedýcháme. Tmavovlasý kluk vedle do mě nepatrně šťouchne. Zvednu hlavu, kývne směrem k hráčům, usměje se. Chápu. Úplně stejně naznačím slečně po svém druhém boku, co se právě chystáme dělat. Jako na povel začínáme skandovat, bubnovat, křičet a pískat. Chce to atmosféru, chce to podporu.
V jednom momentě se úmyslně ztiším a rozhlédnu se kolem sebe. Jsem obklopená lidmi, které neznám dlouho, ale i přesto se cítím tak...správně? Jsem obklopená lidmi, se kterými jsem v uplynulých měsících nezažila zase tolik, ale kteří se mi okamžitě a nekompromisně zaryli do srdíčka. Jsem obklopená lidmi, se kterými se cítím...živá. Děkuju Ti za to.