Květen 2017

Až děti usnou

1. května 2017 v 21:42 | Little |  V hlavě
Pomaloučku se připlížím ke dveřím a ještě pomaleji je za sebou zavírám, tiše se modlím, aby nezavrzaly- často to mají ve zvyku v tom nejnevhodnějším okamžiku. Venku ulehčeně, nahlas vydechnu. "Spí?" ozve se kamarád M. polohlasem. Spokojeně přisvědčím. Blíží se jedenáctá večerní a všichni moji (až nadpřirozeně energičtí) táboroví svěřenci mi konečně usnuli. Kdo tvrdí, že neexistuje pocit absolutního štěstí, přála bych mu poznat tohle- máme před sebou necelých devět krásných hodin bez dětí. Člověku se rázem zapomene chtít spát. Na chvíli se s M. posadíme na zem, zády se opřeme o srub a pozorujeme ztichlé tábořiště. Snad nikdy tu nebývá nádherněji než v noci. Nemluvíme, není třeba. Mlčky pozorujeme mdlá světla, která snad nikdy nezhasínají, stromy ve větru se slabě pohupují a nad námi blikají miliony hvězd. Noc může začít.