Zpátky

14. března 2018 v 20:17 | Little |  V hlavě
Ahoj Sedmičko,
tak jsme tu zase. Tam, kde jsme skoro dva roky zpátky začínali, i když přece jen jinde. Upřímně, nikdy jsem moc nevěřila, že Ti to dojde. Doufala jsem, přála si. Ale víry? Té už nezbylo.
Přišels za mnou na maturitním plese, jen na panáka a nějaký ten tanec, jak jsme si slíbili. Nebyla jsem si úplně jistá, jestli se mi to nezdá, když jsi mi zničehonic oznámil, jak moc toho všeho lituješ. Že jsem byla vždycky víc, než sis připouštěl, a že nevíš, co s tím teď dělat.
Možná to ode mě bylo naivní, chtít Tě vůbec poslouchat. Chtít Ti věřit a chtít Ti odpustit. Nezapomenout, jen se posunout dál. Ale víš co? Říkala jsem Ti to a říkám to i teď- znamenals tak moc. Tak moc, že, jakkoli se to zdá hloupé, vždycky se vrátím. Nejde to jinak. Ale to asi vidíš sám.
Byla jsem tak překvapená, když ses mi celou noc věnoval. Když jsme se smáli Tvé foxtrotové otáčce v tangu, převlíkali se v autě a nakonec se na bytě pokoušeli najít alespoň kapku studené vody. Ale víš, co mě zaskočilo nejvíc?
Když ses další den sám ozval. Tohle je totiž věc, kterou jsi po takové noci ještě neudělal. Následující víkend strávený na hale mi připomněl začátky, tenkrát, než jsme to všechno pokazili. Na chvilku se mě zmocnila nostalgie. Jak se nám to jen povedlo tak zamotat?
Sledovala jsem těch několik hráčů běhajících pod námi, cucala ovocné pivo a cítila se, i přes všechny ty zmatky, šťastná jako už dlouho ne.
V ten večer jsem si taky konečně něco připustila. Hledala jsem náhražky, celých těch šest měsíců. Náhražky a způsoby, jak zapomenout. Neexistují slova, abych se jim omluvila, ale třeba mi to jednou odpustí. Doufejme.
A tak jsem skrz Tebe zase nechala odejít všechny ostatní chlapy, zase si dovolila zaplést se do těch našich šíleností.
Sem tam mě chytneš za ruku, sem tam dostanu pusu. Sem tam máš se mnou nervy a sem tam zase já s Tebou. V podstatě, jako by se nikdy nic nestalo a nezměnilo. Takoví, jací jsme byli vždycky.
Víme, čím jsme si spolu i bez sebe prošli. Stalo se vlastně přesně to, co jsi kdysi říkal- můžeme se klidně půl roku nebavit a pak zjistit, že se máme pořád stejně rádi.
Máme. Tak aby nám to tentokrát stačilo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 14. března 2018 v 21:53 | Reagovat

Zkuste to znovu, je ten pravý! Bude zas orgie!

2 sw sw | Web | 18. března 2018 v 19:59 | Reagovat

A není to tenký led?

3 I write sins I write sins | 25. března 2018 v 20:45 | Reagovat

Kdo souhlasí,aby autorka textu měla udělat první krok a nečekat až ovoce samo spadne jí do klína?

4 Not tragedies Not tragedies | 9. dubna 2018 v 7:40 | Reagovat

Že by Newtonovi jablko spadlo na hlavu? Kde je pokračování?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama